Martin Gros

Začal jsem vrávorat, nedokázal jsem se udržet ani v sedu. Okamžitá panika. Cítil jsem, jak přestávám vládnout svalům svého těla.

Po převozu do nemocnice a kolotoči vyšetření nám paní doktorka řekla, že za 50let praxe nic podobného nezažila. Magnetické rezonance, ultrazvuky a dalších X vyšetření, které i několikrát. Přesto od lékařů nepřišel žádný konkrétní závěr.

V diagnóze mám nakonec napsáno ischemie Adamkiewicsovi arterie. V tomto místě byl přerušen tok krve, který zapříčinil mé problémy s dolní polovinou těla. A ze mě se stal jeden z milionu.

Jeden z milionu odkázaný na invalidní vozík.

Nebylo a naní to jednoduché. Půl roku v Kladrubech mě dalo dohromady, naučil jsem se ovládat vozík i sám sebe.

Po návratu domů jsem se zaměřil na sport. Zlepšuji si kondičku a hlavně vidím, že v tom nejsem sám. Hraji florbal v klubu Bulldogs Brno a mým největším handicapem jsou teď peníze na nový sportovní vozík.